JOCER PRŮHLEDY ČLOVĚKEM
... objevujte sebe...
... jsou kurzy s Jočerem,
v Domě Sebeléčení v Brně,
které trvají 2 dni.
ČLOVĚK, SE KOUKÁ PO SVĚTĚ, ALE MÁLO NEBO VŮBEC DO SEBE.
DVOUDENKY JSOU TU PRÁVĚ PROTO…
Tady na dvoudenkách se můžeme mnohé dovědět
a mnohé prožít, mnohé pochopit.
Berme nebo nechejme být, je to dar nedar.
Nechtějme hned chápat, nechejme tajemné síly
do nás vstoupit a nechejme je trvat a zrát.
Sbírejme chvíle, chvilky, chvililinky, a jednou,
třeba i po letech se ozvou, promluví a náš život se vyřeší.
Zvu vás vážení a milí…
Jocer
BALANCOVÁNÍ S ENERGIEMI
A S JOČEREM:
UHLADÍ V ŽIVOTĚ TO KOSTRBATÉ,
SPŘÁTELÍ TRÁPENÍ S RADOSTÍ,
VYSTRNADÍ ZE SRDCE BOLEST, UKLIDÍ MYSL…
CO VÍC JE POTŘEBA?
Spolu-putovníci světem sebeléčení
Žijme středově, středově jezme, dýchejme, pracujme a milujme… Středově nezní naším uším příliš lichotivě, proto raději dělejme to všechno a ještě víc “přiměřeně”.
Tomuto libozvučnému slovu jistě naše hlavy porozumí. Přiměřenost by nás měla zasáhnout natolik, aby se nám stala tak přirozenou jako nádech a výdech našich plic.
Nečekejme, že to někdo za nás udělá, nebo vymyslí. Hledejme proto různé cestičky a inspirace, jakými třeba jsou tyto dvoudenní kurzy.
jocer
Jsou časy a časy a není času nazbyt tam, kde čas už není.
Tak na viděnou a na slyšenou na dvoudenkách.
KDY A JAK MĚ NAPADLO ZAČÍT DĚLAT DVOUDENKY ?
Povstávaly z nějakého silnějšího popudu, že je třeba více zkušeností zažít, nejen o nich číst.
Jde tu o pomalý proces projasňující se a probleskávající, objevující se a ihned zase mizící.
Byly tu jednodenky, ale také dvouhodinovky a vícehodinovky.
Pak tedy přišly i dni mého odpovídání, ale také ptaní…..
Byly a jsou a nadále i budou probírány zkušenosti o věcech jen stěží sdělitelných, tématech neviditelných.
Jsou tu dva dni objevovatelského ticha, mlčení, slov, neporozumění, potkávání se i utkávání, nehovornosti i pravděpodobností.
Někde mezi dvěma dny a dvěma prostory, tedy je možné nalézat styčné, ale i matoucí třecí plochy mezi všemi zúčastněnými.
Patrna je i stydlivost, snaha o pravdivost, ale především jde o společný dialog o společných věcech lidských.
Nutno podoktnout, že se snad vždy nacházíme jako jedinci v originálním provedení, ale ne vždy jsme vedeni toutéž snahou objevovat a nalézat.
Náš prostor i čas, kterému se vysmíváme, se kterým bojujeme a který přetváříme, nepočkají. Jsou tu, ale jen na kratičko. Važme si toho.
Pokud nevyužijeme těchto krátkých mžiků času, nedojdeme klidu ani ticha. Budeme nuceni stále něco řešit a zodpovídat…
jocer