​

TAK UŽ JSEM TADY, 

zase, 

jako už hodněkrát, 

i předtím,

a hodlám

probudit spáče,

slovem i tichem

letním

také letos,

tam kde vloni. 

 

Na jočerově boudě

ohnem mléčnou dráhu,

ze základů vyvrátíme vesmír, 

uděláme si radost, 

najdeme se, 

darujeme sebe, 

aby lidstvo, 

i já , i vy,

byli dlouho, 

bez válek a hněvu, 

raději, než se navzájem

škorpili, 

a to všechno na boudě, 

bezva hotelu,

v Hlubokém Dvoře.

 

Tak se přidej, 

nedělej dámu, 

a nehleď jen tak, 

zbůhdarma z okna,

během dne i po ránu, 

třeba i z večera, 

naskoč do našeho rychlovlaku, 

abys nepromarnil SEBE.

 

Jsi na omylu, 

jestli k lepšímu, 

si myslíš, 

že chci obrátit svět,

z gruntu, 

nejsem blb, 

vždyť už stalo se tolikrát, 

že kdekdo zkurvil pak,

co se dá.

 

Abys nemusel vyčítat

si nadosmrti,

začni se hejbat jinak, 

zapomeň na zvyklosti, 

a vypadni z vyjetech drah, 

zdejchni se, 

vyřaď a vylaď, 

palmě neraď, 

občas zajdi do hospody, 

aby věděl jak život chutná, 

ženské i chlapovi, 

neposer se dopředu, 

dej raděj přednost, 

kuchat sebe než trandit, 

po neznabohovi.

 

Z ráje do ráje, 

spěch platný málo, 

když sakra stačí probudit se a říct sobě,

i druhým..dobré ráno, 

na boudě s jočerem, 

nebýt psí čumák, 

není málo.

 

TAK šťastnou cestu mezi

všechny ty půlky, 

duálního světa, 

pravá levá, 

přece jen je to věda,

aby k rozumu,

nás všechny přivedla,

obyčejná, 

vesmírná echoozvěna.

 

 jocer