VÁŽENÍ, MILÍ...

ČAS LETÍ JAKO SPLAŠENÁ KRÁVA,

nebo jiné hovězí.

Zatím ještě nevím co za tím vězí, 

ale tuším, že z přítomnosti, jako jediná,

vyklouzne vždy minulost.

S člověkem je to nyní jako s teplem.

Teplo jde také jedním směrem, hlavně zevnitř ven.

Když se teplo unaví a promění se v chladno,

je chladno vtlačováno teplem dovnitř nazpět.

Dejme tomu, že tak to máme i my lidé se životem.

Vytlačujeme teplo ven, a chladneme,

a jednoho dne se už moc neohřejeme,

protože jsme na márách a studeno je už všade.

Vesmír  obrovský si žije jako celek ve stavu tepelné rovnováhy.

Člověk k tomu také směřuje, ale ne zcela se mu to daří.

Mám vyzkoušeno, hanáckou či valašskou slivovicí se k tepelné rovnováze nedá dojít, 

ale pojít ano.

Pak jsem si ověřil, že rovnováhu je třeba si pořídit rozmrskáváním a smrskáváním.

Čehokoliv.

Stejně jako je třeba příliv něčeho a odliv toho samého.

Nemyslete.

Ač již stár, pracuji obezřetně, pilně.

Přeji mnoho nemyšlení a málo trápení, 

vesměs usměvavé dni, i když únava

zvítězí.

jocer

---