OBRÁTIT SVĚT Z GRUNTU

Tak už jsem tady. Zase.

Jako už hodněkrát, i předtím, a hodlám probudit spáče, slovem i tichem letním také letos, tam kde vloni. Na jočerově boudě ohnem mléčnou dráhu, ze základů vyvrátíme vesmír, uděláme si radost, najdeme se, darujeme sebe, aby lidstvo, i já , i vy, byli dlouho, bez válek a hněvu, raději, než se navzájem škorpili, a to všechno na boudě, bezva hotelu, v Hlubokém Dvoře. Tak se přidej, nedělej dámu, a nehleď jen tak, zbůhdarma z okna, během dne i po ránu, třeba i z večera, naskoč do našeho rychlovlaku, abys nepromarnil SEBE. Jsi na omylu, jestli k lepšímu, si myslíš, že chci obrátit svět, z gruntu, nejsem blb, vždyť už stalo se tolikrát, že kdekdo zkurvil pak, co se dá. Abys nemusel vyčítat si nadosmrti, začni se hejbat jinak, zapomeň na zvyklosti, a vypadni z vyjetech drah, zdejchni se, vyřaď a vylaď, palmě neraď, občas zajdi do hospody, aby věděl jak život chutná, ženské i chlapovi, neposer se dopředu, dej raděj přednost, kuchat sebe než trandit, po neznabohovi. Z ráje do ráje, spěch platný málo, když sakra stačí probudit se a říct sobě, i druhým..dobré ráno, na boudě s jočerem, nebýt psí čumák, není málo. TAK šťastnou cestu mezi všechny ty půlky, duálního světa, pravá levá, přece jen je to věda, aby k rozumu, nás všechny přivedla, obyčejná, vesmírná echoozvěna. jocer