Tak už jsem tady. Zase.
Jako už hodně krát i předtím, a hodlám probudit spáče slovem i tichem letním také letos, tam kde vloni. Na jočerově boudě ohnem mléčnou dráhu, ze základů vyvrátíme vesmír, uděláme si radost, najdeme se, darujeme sebe, aby lidstvo, i já , i vy, byli dlouho bez válek a hněvu raději,
než se navzájem škorpili, a to všechno na boudě, bezva hotelu, v Hlubokém Dvoře.
Tak se přidej, nedělej dámu, a nehleď jen tak zbůhdarma z okna, během dne i po ránu, třeba i z večera, naskoč do našeho rychlovlaku, abys nepromarnil SEBE. Jsi na omylu, jestli k lepšímu si myslíš, že chci obrátit svět z gruntu, nejsem blb, vždyť už stalo se tolikrát že kdekdo zkurvil pak co se dá.
Abys nemusel vyčítat si nadosmrti, začni se hejbat jinak, zapomeň na zvyklosti, a vypadni z vyjetech drah, zdejchni se, vyřaď a vylaď, palmě neraď, občas zajdi do hospody, aby věděl jak život chutná ženské i chlapovi, neposer se dopředu, dej raděj přednost kuchat sebe než trandit, po neznabohovi.
Z ráje do ráje, spěch platný málo,
když sakra stačí probudit se a říct sobě, i druhým... dobré ráno, na boudě s jočerem, nebýt psí čumák není málo. TAK šťastnou cestu mezi všechny ty půlky duálního světa, pravá levá, přece jen je to věda, aby k rozumu nás všechny přivedla obyčejná vesmírná echoozvěna. jocer
😀